Cena života ~ 1.kapitola

22. května 2010 v 9:27 | EnTerKa* |  Povídky
povidka
1.kapitola nové povídky Cena života.

Venku foukal ostrý vítr a fičel mi do tváře, jen když jsem šla po ulici. Bylo šílené počasí!
V květnu by každý očekával spoustu sluníčka a času stráveného venku, protože je teplo a můžete chodit třeba i v krátkém rukávu! Ale letos je to opravdu šílené. Celé dny jen proprší, od prvního května se na obloze slunce neukázalo... Zamrzí to.

Já jsem Emily a je mi třináct. Jsem holka jako každá jiná, jen v něčem mám asi vady. Mám zrzavé vlasy, nosím culíky, halenky a sukně - ale co je na tom? Vždyť je to úplně normální!
Jenže mě se všichni smějí. Hlavně ty dvě namyšlené nány, moje spolužačky Amelia a Sasha. Chudák moje dvojče Mark. Každou chvíli jsou u něj, v hodinách mu posílají milostná psaníčka...
Mark jim to zatím nežere, ale docela by mě na něm mrzelo, kdyby neprokoukl, jak jsou ty dvě namyšlené.

Asi ve tři hodiny odpoledne jsem dorazila domů. Odemkla jsem náš byt a do nosu mě uhodila příjemná vůně. Máma připravovala ke svačině palačinky.
"Ahoj Emily," zakřičela na mě máma z kuchyně. Věděla, že jsem to já, protože Mark byl na tréninku - hraje fotbal. "Umyj si ruce a pojď na palačinky!"
Otevřela jsem dveře do pokoje, odhodila jsem tam batoh a spěchala do koupelny. U umyvadla jsem otočila kohoutek, rychle si opláchla ruce a prskla na ně trochu tekutého mýdla a už jsem byla v kuchyni.
Usadila jsem se ke stolu a máma přede mě položila talíř s palačinkou.
"Chceš marmeládu nebo oříškový krém?" zeptala se.
"Ten krém, prosím," odpověděla jsem.
Podala mi i nůž a hned jsem si mazala palačinku.
"Tak, Emily, povídej, co nového ve škole," vyzvala mě máma. Vždycky chce všechno vědět. To mě někdy štve, ale oceňuju, že se o mě zajímá. Jedna moje spolužačka z minulé školy, kam jsem chodila, než jsme se přestěhovali, mi říkala, že její táta se o ní vůbec nezajímá. Rodiče má rozvedené a ona k němu jezdí každý třetí víkend. A když už tam přijede - prý má jen fotbal, večer za přítelkyní a potom do hospody. Takže si tam moc zábavy neužije.
"No, nic nového," zamumlala jsem s plnou pusou.
Máma se zasmála. "Prvně to sněz a pak půjdeme spolu udělat úkoly, jo?"
Přikývla jsem a dala jsem si ještě jednu palačinku. Tentokrát s marmeládou.

Když zarachotil klíč v zámku a přišel Mark, už jsme s mámou měly úkoly hotové. Chtěla jsem jí vyprávět o Amelii a Sashe, ale před Markem nebylo žádné soukromí. A já si nerada s mámou vykládám o holčičích věcech před bratrem - i když je to moje dvojče a dvojčata mají hodně společného. Přece jenom je v nás rozdíl. Já jsem holka a on kluk.
Mark otevřel dveře pokoje a odhodil tam tašku z tréninku. Pozdravil a podíval se na nás.
"No jo, chápu," zasmál se. Měl dobrou náladu. "Holčičí pokec. Nebudu rušit."
"Běž se osprchovat," řekla mu máma. "A dej si palačinky."
Brácha přikývl a hnal se do sprchy, aby mu táta palačinky mezitím nesnědl, protože už přišel z práce.

"A co ve škole, Emily?" zeptala se máma.
"Popravdě, ani nic zajímavého," řekla jsem. "Kluci jsou prostě kluci a kamarádek jsem si mezi holkama zatím moc nenašla. Jsem tam sotva čtrnáct dní."
"To se určitě spraví, Emily," usmála se máma. "Brzy tam jistě poznáš někoho, s kým si budeš rozumět. A co Mark? Už stihl zapadnout do třídy?"
"Protože hraje fotbal, tak jo," odpověděla jsem mile, protože mě těšilo, že aspoň Mark do třídy už zapadl. "Mají s klukama hodně společných témat - probírají, jak dopadly ligové zápasy jejich oblíbených klubů, a s několika spolužáky se teď potkává i na trénincích."
"Tak to jsem ráda," řekla máma.
Pak zazvonil telefon, tak ho šla máma zvednout. Chvíli s někým mluvila, pak se smála a chodila po bytě. Když se usadila s telefonem v obýváku na sedačce, usoudila jsem, že má nějaký hovor s kamarádkou. Už vidím ty účty za telefon. :-D

Pak jsem slyšela bouchnout dveře od sprchy a do uší mě uhodila docela hlasitá rána...

Pokračování příště !!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zaujala tě nová povídka "Cena života"?

Ano, vypadá to dobře
Ne, je to nuda

Komentáře

1 Daisy* - mám ráda tebe ♥ mám ráda tvůj blog ♥ a proto si mé skvělé SB, protože umíš pomoct, poradit a píšeš milé komentáře :))* Daisy* - mám ráda tebe ♥ mám ráda tvůj blog ♥ a proto si mé skvělé SB, protože umíš pomoct, poradit a píšeš milé komentáře :))* | Web | 22. května 2010 v 16:10 | Reagovat

ty máš jako vždy skvělou povídku, opravdu super počtení ;) nekecám, fáákt :)

2 Klarulajda...your SBé ♥ Klarulajda...your SBé ♥ | Web | 23. května 2010 v 13:22 | Reagovat

:-) Dokonalé jako vždy :-)..Jen doufám že se na to nevyprdneš a dopíšeš to do konce :-) prtože to vypadá fakt zajímavě :-) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama