Klářin příběh

23. května 2010 v 14:16 | EnTerKa* |  Jednodílné komixy
klářin příběh
První jednodílný komix. Píšu já, EnTerKa*.

klářin příběh
Tohle je Klára Leysleová. Nebo spíš byla. Nyní se jmenuje Klára Samuelová. A její minulost už jí nikdo neupře. Proto vám o ní něco povím.
klářin příběh
Klára měla skvělý život. Měla krásného, černovlasého manžela Tomáše, žila ve velké vile s bazénem, a protože Tomáš vydělával spousty peněz, nemusela chodit do práce.
Směla víceméně cokoli - mohla si kdykoliv koupit krásné a drahé oblečení, mohla dělat, co se jí zlíbí... a žila v domnění, že jí Tomáš miluje, když jí tohle vše dopřeje.
klářin příběh
Klára s Tomášem se vzali před nějakými dvěma roky. Chtěli mít děti, žít si ve vile spokojený život společně až do smrti.
klářin příběh
To by se možná stalo, kdyby to Tomáš netáhl s Karolínou. Karolína byla půvabná dvaadvacetiletá slečna, co žila v sousedním domě. Když se přistěhovala, Tomáš se do ní okamžitě zamiloval a byl s ní, co mohl.
klářin příběh
Jednoho dne ho však Tomáše Klára načapala. Marně jí vysvětloval, marně se snažil vymyslet nějakou výmluvu, aby si zachránil manželství. Klára mu řekla: "Když už mě tedy nemiluješ, myslela jsem, že k tomu, abys mi to řekl, si najdeš jiný způsob!" "Ale Klári..." "Nechci nic slyšet! Zítra si sbalíš saky paky a můžeš si klidně žít s ní! Když ti nestojím za to, abys se mnou byl, nepotřebuju tě!"
Tomáš mlčel. Cítil se strašně provinile - a věděl, že zkazil, co mohl. Měl aspoň Karolínu. Ta mu snad bude ještě věřit, když se nenápadně vypařila během této hádky. Tomáš doufal, že u ní najde útočiště.
Druhý den si sbalil věci a odcházel. Klára se za ním dívala nejdřív hrdě, ale jak jí zmizel z očí, zhroutila se na schodech před domem a rozbrečela se.
Zahlédl ji nějaký muž. Zeptal se jí, co se jí stalo, a Klára mu všechno vylíčila. Začali se scházet a zamilovali se do sebe. Klára začala zapomínat na rozchod s Tomášem a začala chodit s Petrem.
klářin příběh
Přesně za dva měsíce od rozchodu s Tomášem začalo Kláře narůstat břicho. Doktorka jí prozradila, že je těhotná. Klára si dělala starosti, jestli s ní Petr zůstane, když to dítě není jeho - a doufala, že jí neopustí. Zvlášť ne teď, kdy bylo všechno na začátku.
klářin příběh
Klára se s Petrem scházela, co mohla. Musela ještě chodit do práce, do zatuchlé kanceláře ke svému šéfovi, aby vydělala co nejvíce peněz na údržbu domu, a hlavně na to, aby miminku zajistila příjemný pobyt v dětství.
Petr Kláru miloval, nosil jí květiny a už se těšil na miminko, i když nebylo jeho. Byl šťastný, že Klára si dovede uspořádat život podle sebe a že Kláru zná.
klářin příběh
V jeden deštivý den ráno, kdy se měl Petr ke Kláře přistěhovat, zazvonil telefon. Klára zrovna snídala, tak odložila talíř do dřezu a šla pomalu k telefonu.
Ohlásila se do sluchátka. "Prosím?"
"Ahoj Klári, tady Petr," řekl jí její věrný přítel. "Nebude ti vadit, když s těmi věcmi přijdu až odpoledne? Teď je hrozný liják a já se bojím, že by se mi ty krabice rozmočily."
"V pořádku, Petře," usmála se Klára, i když to Petr nemohl vidět. "Přijď, až budeš moci. Budu tě čekat."
klářin příběh
To odpoledne, když přišel Petr a přinesl si všechny věci ke Kláře, začala Klára rodit.
Petr jí ochotně a s úsměvem pomohl do taxíku, a jeli společně do nemocnice.
Tam Klára přivedla na svět nádherné malinké miminko. Chlapečka, kterému dali jméno Filip. Oči měl po Tomášovi, ale jinak byl celý po Kláře.
"Petře?" obrátila se na něj Klára. "Nebude ti vadit, když se budeme o Filípka starat společně?"
"Ne, ani náhodou," smál se Petr. "Děti mám hrozně moc rád a i když Filípek není můj, jsem teď tak šťastný, jako jsem ještě nikdy nebyl."
klářin příběh
Petr se tedy ke Kláře přistěhoval. Žili společně, starali se o Filípka, a dohodli se, že až bude Filipovi patnáct let, poví mu, že Petr není jeho vlastní otec.
Petr Filipa vzal za vlastního. Učil ho mluvit, chodit, jíst a všechny ty základní věci, Klára ho přebalovala, uspávala a vlastně se v péči o něj střídali.
Klára nikde moc nepovídala, že Filip není Petrův, a tak si všichni z ulice mysleli, že se Klára s Tomášem rozvedli, Klára si našla nového přítele a má s ním rodinu.
Bylo to tak pro všechny nejlepší.
klářin příběh
Filip vyrůstal, a když mu byly dva roky, Petr se s Klárou zasnoubil.
Netrvalo dlouho, a když Filípek ještě povyrostl, a byly mu čtyři, konala se svatba.
Nepřišel tam skoro nikdo, jen pár zvědavých tváří nakukovalo z ulice a pár aut se při jízdě pozastavilo, když spatřili Kláru v bílých šatech.
Venku zpívali ptáčci a všechno bylo krásné, jako ještě nikdy.
Dorazil oddávající, Petr a Klára si řekli své ano a nasadili si prstýnky.
klářin příběh
Poté následoval romantický a dlouhý, novomanželský polibek.
klářin příběh
Když uplynulo asi čtrnáct dní od svatby, Klára dala v kanceláři výpověď a začala se shánět po nové práci. Petr pracoval jako ošetřovatel v nemocnici, a Klára našla výbornou nabídku prací na internetu. Do očí jí padl titulek: Hledáme zkušenou, vypracovanou a vytrvalou ženu, kolem 20-35 let, která by pracovala u policie jako hlídačka vrátnice.
Klára tuto práci obhlédla. Líbilo se jí prostředí, lidé kolem vypadali sympaticky, a tak se šéfem oddělení policie uzavřela smlouvu na poloviční úvazek, aby se mohla věnovat doma Filípkovi.
klářin příběh
Po nějakých letech života, co Petr a Klára žili společně a vychovávali Filipa, se manželům Samuelovým narodilo nové děťátko - holčička Veronika.
Filip vyrostl v rozumného, chytrého a sportovně založeného klučinu. Bylo mu osm let, když se narodila Veronička. Miloval čtení knih a komixů, moc rád maloval a díval se na televizi. Nezanedbával učení, školu měl docela rád a hrál fotbal. Chtěl se stát profesionálním fotbalistou.
klářin příběh
A tak plyne čas... Klára a Petr jsou společně dodnes. Mají dvanáctiletého syna Filipa, čtyřletou dceru Veroniku a Klára čeká ještě jedno miminko.
Žijí si spokojeně v dvoupatrovém domě s velkou zahradou, v sousedství Krasohlídkově.
A pokud se něco nezvrtlo - třeba že by se Tomáš vrátil ke Kláře, nebo Petr odešel - spí takhle společně noc co noc, minulost za sebou a Klára...
Klára ví, že život s rodinou je to, co si nejvíc vždycky přála a je to hlavně to, co jí pomůže v nejhorších situacích. Zvládne mnoho těžkých chvílí, a popere se sama se sebou, když je to potřeba. Jen stačí myslet na ty, co máte doopravdy moc rádi.
obrazek
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tepee Tepee | Web | 23. května 2010 v 17:43 | Reagovat

Pěknej.. :)

2 Tepee Tepee | Web | 23. května 2010 v 17:51 | Reagovat

Mám mozillu.. jak rozhozeně?

3 Tepee Tepee | Web | 23. května 2010 v 17:53 | Reagovat

Nebo líp řečeno jakej prohlížeč máš ty??

4 Tepee Tepee | Web | 23. května 2010 v 18:08 | Reagovat

Teď to nejde líp?

5 Klarulajda...your SBé ♥ Klarulajda...your SBé ♥ | Web | 24. května 2010 v 17:53 | Reagovat

Oooo Lucinko krása! Už se mi zdá že se furt opakuju :-D ae já fakt nevím jak to jinak vyjádřit.Píšeš naporosoto krásné povídky,komiksy a všechno co se ti dostane pod ruku je dokonalé :-) ;-).Jen tak dál :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama