Útěk před osudem

28. června 2010 v 17:33 | EnTerKa* |  Jednodílné komixy
komix
Druhý jednodílný komix s názvem Útěk před osudem!
Píšu já, EnTerKa*.

útěk před osudem
Je teplý letní den. Slunce svítí jako pominuté. Přímo úžasný den ke koupání.
Ale dvojčata Monika a Lenka Daliborkovi jsou doma. Mají tam bazén a právě se znuděně vyhřívají na trávě.
Monika, která je hezčí, úspěšnější a hlavně blondýnka, je milá holka. S Lenkou si rozumějí. Lenka si ale nerozumí s jejich mámou Ivanou, s kterou Monika právě naopak ano.
A já vám teď povím Lenčin příběh, který je smutný, ale má dobrý konec.
útěk před osudem
Druhý den. Máma dvojčat chystá velmi jednoduchou snídani - lupínky s mlékem. Položí dvě misky na stůl, posadí se a do tichého rána zakřičí: "Moniko! Pojď se nasnídat!"
Lenka, která má pokoj v přízemý, malý a titěrný, kam se jí sotva vejde postel, stůl a knihovna, slyší mámu volat. Vyleze zvědavě z pokoje, ale máma jí sjede takovým pohledem, že se rychle vrací zpátky a zmateně přemítá, co mámě udělala, že jí nepozvala ani na snídani.
útěk před osudem
Ten den se Ivana Lence vůbec nevěnovala. Úplně ji ignorovala. S Monikou se koupaly v bazéně, grilovaly hamburgery a slunily se, kdežto Lenka seděla zavřená v pokoji a učila se na prověrku z přírodopisu.
Monika se vůbec neučila. Jenže to je mámě jedno, co dostane Monika za známky. Může třeba i pětku, a Ivaně to bude jedno. Ale Lence kontroluje známky každou chvíli a když je známka horší, než trojka, třeba nechá Lenku uklidit celý dům a to už dá zabrat.
útěk před osudem
Zatímco se Lenka pilně učila, aby dostala z přírodopisu pěknou známku, Monika se na všechnu práci vykašlala. Navečer byly s mámou v obchodním středisku a nakoupily si nové oblečení. Lence nic nekoupily - jakpak by mohly!
I když si Monika s Lenkou rozumí a dokáží si skvěle popovídat, je Monika radši s mámou než s Lenkou.
Až někdy do jedenácti si Monika malovala na plátno - chodí totiž do výtvarného kroužku a umí krásně malovat. Protože jí to baví, koupila jí máma malířské plátno. Ale Lence nekoupí vůbec nic. Všechno si musí nakoupit sama.
útěk před osudem
Jedné letní noci Lenka spala ve svém skromném pokojíčku. Nevyspala se příliš dobře, a tak většinou jen tak odpočívala, ležela a doufala, že únava jí přinutí usnout sama. V noci hodně poslouchala a to se jí vyplatilo.
Tentokrát spala, ale měla pozorný sluch a zaslechla nějaký šramot - jako kdyby někdo cinkal s hrníčky nebo talíři!
Opatrně se vyplížila z postele a s tichounkým vrznutím otevřela dveře. Nahlédla na chodbu a viděla z kuchyně matné světlo baterky.
útěk před osudem
Plížila se po chodbě a opatrně vykoukla za roh. Spatřila mámu, jak si nalévá z konvice horkou kávu do hrníčku. Chtěla se odplížit zpátky do pokoje, protože se ujistila, že tu není žádný zloděj, ale šlápla na špatnou parketu, ta dost hlasitě vrzla a máma okamžitě nahlédla za roh.
Na útěk bylo pozdě. Lenka byla v pasti.
útěk před osudem
Teď čekal Lenku od mámy pěkný výslech. A taky že jo!
"Co tu děláš?" pustila se polohlasně máma do Lenky, aby nevzbudila Moniku.
"Na to samé se můžu zeptat já tebe!" odsekla jsem tiše.
"Nebuď drzá, Lenko!" řekla máma naštvaně. "Ty mě špehuješ!"
"Nešpehuju!" bránila jsem se. Chtěla jsem mámě říct, jak to doopravdy bylo. Že jsem se jen chtěla ujistit, že tu neslídí žádný zloděj. Ale nepustila mě ke slovu.
"Ale špehuješ!" řekla. "Dostaneš trest - celý měsíc máš zaracha, a plus k tomu za lhaní a drzost ti přičtu mytí nádobí, chystání večeří a snídaní a stlaní postelí!"
Bylo zbytečné něco namítat. Byl to trest za nic, protože jsem nic špatného neudělala. Ale co se stalo, stalo se. Poučení pro mě? Nebýt zvědavá a kašlat na okolní zvuky. Ať si zloděj vezme co chce - já další trest nechci!
útěk před osudem
Lenku čekala tvrdá práce. Ráno si musela nařizovat budíka už na půl šestou, aby stihla chystat snídani.
Někdy to byly čerstvé koláče z pekárny, jindy lupínky s mlékem a občas se objevily na stole i palačinky. Lenka si nikdy neodvážila jídlo vzít, dokud ji máma viděla. Snídat musela, ale tajně ve svém pokoji, aby jí máma nevynadala.
útěk před osudem
Lenka také přestávala stíhat autobus do školy. Zatímco Monika ještě stihla vyprovodit mámu do práce a v klidu se vrátit na zastávku, Lenka měla fofr. Musela sklidit po snídani, ustlat postele a dohlédnout, aby bylo všechno uklizené a v pořádku.
útěk před osudem
Nedovolila si nechat neustlané postele. Nestlala nejenom tu svoji, ale i Moničinu a máminu. Byla to pěkná fuška od půl šesté stíhat všechno tak bravůrně.
Lenka to dokázala, ale měla pěkný fofr.
útěk před osudem
Už od půl šesté byla Lenka na nohou. Večer ještě vařila večeři, sklízela po večeři a uklízela, co se dalo. Stejně máma s Monikou nechaly v koupelně pěkný nepořádek, když se ráno malovaly, takže měla co dělat.
Ještě ji pak čekaly úkoly a učení do školy. Lenka to všechno zvládala, ale tolik záviděla Monice - nemusela dělat vůbec nic, ani se učit, a všechny úkoly jí buď dělala Lenka nebo si je opisovala ve škole. Že podváděla mámě vůbec nevadilo. Za špatné známky na ní taky nekřičela...
Lenka přemýšlela, co má Monika za tajný recept, že jí má máma tak ráda.
útěk před osudem
Jednoho krásného teplého večera už toho měla Lenka dočista po krk. Zavolala své nejlepší kamarádce Kamile, jestli by u ní nemohla na nějaký ten týden zůstat. Třeba máma pochopí, že je čas něco změnit.
Večer šly společně s kamarádem Ríšou na diskotéku, kde si to parádně užily, a tak s pár chudými věcmi začala Lenka utíkat z domu. Měla střechu nad hlavou, protože ji jí poskytla Kamila. A už se nikdy nechtěla domů vrátit! Cítila se strašně bídně... Ještě bídněji, než když umřel její tatínek.
útěk před osudem
V tomhle krásném a přepychovém rodinném domku teď Lenka bydlela společně se svou nejlepší kamarádkou Kamilou, jejím tátou Lukášem a bráškou Michalem.
Kamila jí sehnala skládací postel a stůl s židlí, který umístila do svého pokoje, aby měla Lenka kde prozatím spát.
útěk před osudem
Kamily táta, pan Lukáš Nejedlý, je hodný člověk. Kamile, Míšovi i prozatím Lence dává skromné kapesné, asi 100 Kč na měsíc.
Taky chystá snídaně, je milý a málokdy ho Lenka viděla naštvaného. Snaží se s ostatními vycházet dobře a zřejmě proto je tak oblíbený.
útěk před osudem
Uběhl podzim, zima, Lenka strávila u Kamily i Vánoce, a nastalo jaro.
Pan Nejedlý, Kamila, Lenka i Michal sledovali televizi, a najednou se tam objevila velká reklama. Byla tam Lenčina fotka a u ní bylo napsané, že je po ní vyhlášeno celostátní pátrání. Lenka se hrozně zalekla a začala se bát.
ú
Pan Nejedlý si o všem chtěl s Lenkou otevřeně promluvit. Poslal Kamilu a Míšu, aby šli do pokoje a zahráli si třeba karty. Pak se otočil k Lence.
"Lenko," řekl pan Nejedlý. "Jak jsi viděla, je po tobě vyhlášeno pátrání a hledají tě. Je potřeba to nějak rozumně vyřešit."
"Chápu," přikývla Lenka chápavě. "Nechcete mít se mnou nějaké problémy a já bych byla moc nerada, kdyby jste kvůli mě měl nějaké opletačky. Půjdu a přihlásím se na policii sama."
"Ne, Lenko," zatrhl jí to pan Nejedlý. "Zavolám tam sám. Řeknu jim, jak se věci mají a co jsi nám řekla o tvé mamince."
"Tak dobře," souhlasila Lenka. "Ještě jednou vám moc děkuju, že jsem tu mohla s vámi celé ty měsíce být. Bylo mi tu s vámi opravdu skvěle."
"Neděkuj, Leni," odpověděl Kamčin táta. "Kdybychom potřebovali pomoct my, také bys nám poskytla to, co my tobě."
A potom šel zavolat na policii.
útěk před osudem
Druhý den brzy ráno pro Lenku přijela policie. Byla ještě tma a tak se rozklepala zimou, když vystoupila z vozu. Policisté počkali, dokud se nerozednilo, pak zazvonili a odjeli.
útěk před osudem
Lenka zůstala zmateně stát na silnici a dívala se za odjíždějícím policejním vozem. Viděla vycházet slunce a posadila se na zem, aby ho pozorovala.
Později na zvonek zazvonila znovu - to už bylo světlo a sluníčko ji hřálo na těle.
Ke dveřím přiběhla zmatená Monika a když Lenku uviděla, rozplakala se a vrhla se jí do náruče. Objala ji a byla ráda, že zase cítí tu její vůni a zase ji objímá.
útěk před osudem
Potom se u dveří objevila i máma. Monika si šla sednout na zem stranou, a máma Lenku objala. Nevěděla, jestli jí má po tom všem obejmout taky, ale nakonec to udělala.
Máma se k Lence sklonila, a řekla: "Jsem ráda, že jsi zpátky, Lenko. Měly jsme o tebe hrozný strach."
Potom ji vzala za ramena a podívala se jí hluboce do očí. Lence bylo trapné uhnout, tak její pohled snesla. "Chtěla bych se ti omluvit za to, co jsem ti prováděla. Byla jsem hrozně zamyšlená a hloupá. Už se to nestane, slibuju. A první, co uděláme, tak pojedeme všechny tři nakoupit nové oblečení a ty si vybereš nový nábytek do pokoje!"
Lenka byla překvapená a šťastná i smutná zároveň. Překvapená proto, že máma se tak najednou začala chovat slušně. Šťastná proto, že ji potěšilo, že na ni Monika nezapomněla. A smutná proto, že nevěděla, jestli má mámě ještě vůbec věřit.
Ale kdoví - třeba se všechno změní?
A Lenka se ještě jednou ozve s trochu jiným příběhem.
obrazek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Klarulajda...your SBé ♥ Klarulajda...your SBé ♥ | Web | 1. července 2010 v 12:51 | Reagovat

Ouuu sem s Lenčiným jiným příběhem :-D.Hej fakt dobré ;-) jak ty to jenom děláš že se do toho vždycky tak zažeru ? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama